animované filmy na Blog.cz

//<![CDATA[ //]]>

Po dvouleté pauze se počítačoví borci z Kalifornie vrací s čerstvým obutím, promazanými ložisky a naleštěnou kapotou. Za volant se usadil John Lasseter, který před jedenácti lety nastartoval animovaný humbuk snímkem Toy Story - Příběh hraček (k roku 95 odkazuje číslo na dveřích hlavního hrdiny), spolujezdcem se stal loni zesnulý Joe Ranft ("samozřejmě" zemřel při autonehodě). Ono je v případě Pixaru vlastně úplně jedno, jestli do kokpitu posadíte Lassetera, Birda (Úžasňákovi) nebo třeba Lee Unkricha (Hledá se Nemo), tihle závodníci vždycky protnou cílovou pásku s Oscarem v ruce nebo minimálně skončí na bedně nominovaných.

Na bedně končí velice často i mladý frajírek Blesk McQueen. Dává si jediný úkol - udělat ze svých soupeřů losery. A losery, ty jí ke snídani. Blesk McQueen je auto. Jako první nováček v historii šampionátu má možnost vyhrát vysněnou trofej, Zlatý píst. V posledním závodě sezóny dokonce zvítězí, ale cílová šachovnice zamává v jednom okamžiku hned třem jezdcům - červenému Bleskovi, zelenému amorálnímu Hicksovi a modrému Kingovi z nejlepší stáje Dinoco, do níž by se Blesk v příští sezóně rád dostal. Rozhodnout tak má závod tří nejlepších, který se uskuteční za týden. Když Blesk se svým kamiónem Harvem jedou do dějiště závodu, vlastní nedočkavostí a nezodpovědností končí mladý auťák (po vzoru Doktora Hollywooda) v zapadákově u bájné Dálnice 66. Dá-li se tak Kardanová Lhota s 12 obyvateli nazvat…

Pixar rozehrává další kouzelný animák, vycházející z klasické premisy, v níž mladý, arogantní bourák pozná, že se skutečné životní vítězství nemusí odehrávat na závodní dráze, ale tam, kde má přátele a lásku. Od samého začátku tak máme jasno, kam naše cesta vede (k happy endu), jenže nám přináší tak krásný výhled z okýnek.

Originalita zato burácí všude v okolním světě, kde poletují malinkatí VW Brouci jako mouchy, traktory se chovají jako krávy (jejich plašení patří k nejgeniálnějším scénám filmu) a kromě aut byste narazili maximálně na helikoptéry nebo stíhačky. A jakkoli to napsané může vypadat dětinsky, Auta si daleko víc vychutnají dospělí diváci. Palivo Aut totiž obsahuje nespočet sebe parodujících pomrknutí (vyčkejte až do konce titulků!), narážek a fórků, které jsou skryty tak dobře, že si všech nevšimnete, ani až si Auta pustíte na DVD (a věřte mi, že si je budete chtít pustit). Nepatrným zrnkem v písku navátém na Silnici 66 je například Fillmorova nálepka "Save 2D animation". Zkuste si jí všimnout.;-) Nechybí pro snímky studia Pixar tolik typický vizuální a konverzační humor, který se zhusta opírá o vtipné, sympatické postavy. Od napraveného Bleska přes ztřeštěného Buráka a "zhuleného" Fillmora až po značkou Ferrari posedlý Fiat Luigi je to parta natolik živá, že strčí roztomilá zvířátka hravě do kufru.

Při sledování filmu si nejspíš budete říkat, že Lasseter snad od devíti let pomáhal svému otci v obchodě s Chevrolety, protože jen naprostý blázen nebo milovník aut by do svého filmu dokázal nacpat tolik automobilových odkazů. No a měli byste pravdu. Režisér dokonce prohlašuje, že mu v žilách koluje napůl inkoust, kterým kreslil u Disneyho, a napůl motorový olej. V Autech má proto cameo roličku dost známých osobností motoristického sportu a hlášky jako "No to mi podrž vejfuk" poletují filmem od začátku do konce.

Samotná počítačová animace je nejlepší, jakou jsme kdy měli možnost vidět. Pixar měl k dispozici stroje osmkrát rychlejší oproti Úžasňákům a přesto trvalo renderování jednoho políčka neuvěřitelných 17 hodin. Autoři pozadí si přivezli tisíce fotek z okolí skutečné Route 66 a animátoři nakreslili 43000 skic aut. Při takové pečlivosti se není co divit, že ve výsledku sledujeme hyperrealistickou krajinu, na autech je vidět každý záblesk světla a od kol se práší o sto šest. Auta ale nevypadají jako nějaké neživé, mrtvé plechovky, naopak. Vrtí zadky, mávají koly a mluví nárazníky. Lasseterova kamera je úžasná hlavně při závodních scénách, kdy do statických záběrů vjíždí závoďáky. Obraz se začne přirozeně klepat a společně se zvukem zprostředkuje dokonalý audiovizuální zážitek. Že si byl Lasseter vědom svobody, kterou mu poskytuje kompletní CGI prostředí, je ovšem vidět neustále.

Hledat na Autech nějaké chyby je věc velmi složitá. Vyloženě zamrzí jen hudba, která se opravdu nepovedla. Někoho třeba urazí až kýčovitá, zamilovaná scéna a projížďka (přenádherně vymodelovanou) romantickou krajinou. Jiný bude unaven snad až zbytečně dlouhou stopáží nebo nepřekvapivým dějem. Daleko více z nás ale bude ochotno zamhouřit oko nad drobnými nešvary, které jsou hustě přebity vším dobrým. Tedy vším ostatním.

Pixar opět potvrdil svou velikost. Své filmy produkují pečlivě a s hračičkovským nadšením. A co je nejdůležitější, svou lásku k filmům dokáží přenést na nás, diváky.

P.S.: Dabing je bezvadný. O překlad se postaral František Fuka, který mnoho věcí ušil na míru českým reáliím, můžete se tak těšit třeba na komentátory Luboše Plecháčka a Karola Koláka. Herecké obsazení je snad ještě lepší, ale pokud mám někoho vypíchnout, budou to Bolek Polívka, který si užil roli Šerifa, Jiří Macháček v roli dodávky z šedesátých let, která si vaří vlastní organický benzín, a jakkoli Petra Novotného nemám rád, na Burákovi se vyřádil fantasticky. Konečně se tedy vyplatí jít na nějaký animák do kina, aniž by se člověk pídil po titulkované kopii.

Jak již bylo mnohokrát řečeno, dobrý animovaný film nemohou nad vodou držet pouze skvělé animace, ale především výborný nápad a smysluplný děj. A přesně tohle všechno se setkává v Úžasňákových: animace berou dech a nápad, že superhrdiny je potřeba kvůli utajení jejich soukromí schovávat a měnit jejich identitu, tu, pokud vím, ještě nebyl. Příběh celé rodinky je strhující a rozvíjí spoustu dalších nápadů.

Pan Úžasňák (Mr. Incredible) je na začátku filmu slavný a má za sebou několik vítězství v anketách o nejlepšího superhrdinu. Jenže to mu není moc platné. Poté, co zachrání několik lidí proti jejich vůli a prohraje několik soudních sporů, je proti své vůli nucen skrývat se a stěhovat se od města k městu vždy, když něco takhle "špatného" provede. A protože je to od srdce dobrák a pomáhá lidem rád, stěhuje se se svojí ženou Elastičkou i s celou rodinkou vybavenou nadpřirozenými schopnosti poměrně často (Dashovo "Už se zase budeme stěhovat, tati?"). Superschopnosti je prostě zakázáno veřejně ukazovat.

Namísto toho, aby pan Úžasňák běhal po ulicích a bojoval se zlem, proto sedí na pojišťovně a rozhoduje, která žádost bude schválena a která ne. Jako hodný člověk to nemá jednoduché: jeho šéf ho pořád nutí, aby žádné žádosti nepotvrzoval. Proto mají mezi sebou spory a na jedné schůzce Zároveň s tím však dostává lukrativní nabídku od neznámé krasavice, aby zničil jednoho robota, který se vymkl kontrole. Po velkém boji pan Úžasňák vítězí, a proto dostává zaplaceno a také dostává další příležitost ukázat, co umí. Ale Elastička se o ničem nesmí dovědět.

Pan Úžasňák proto odjíždí na "firemní školení" a vydává se na tajuplný ostrov, aby zneškodnil dalšího robota. To už není tak jednoduché: jde totiž o léčku. Pan Úžasňák se dostává do spárů Syndroma, kluka, kterého kdysi Úžasňák vyhodil ze svého vozu a který si poté předsevzal, že to všem superhrdinům ukáže. A skoro všem už taky ukázal. Jeho život visí na vlásku. Hlavní akční scény však teprve přicházejí: Elastička se dovtípí, že její muž není na žádném firemním školení, ale že se vydal bojovat se zlem, a jako správná (super)žena se mu vydává do džungle pomoci. S ní neplánovaně cestují i dvě děti, Dash a Violet, jejichž čas má také přijít. A koneckonců benjamínek rodiny Jack-Jack, který prozatím zůstává doma, se také možná uplatní.

Ještě dvě postavy promluví významně do děje a je proto potřeba se o nich zmínit: jde o Mražouna, který se svým věrným kamarádem panem Úžasňákem zachraňuje lidi a nakonec mu pomáhá i v boji se Syndromem. A pak o Ednu Módní, která je nejvtipnější komickou figurkou celého snímku. Všechny scény, ve kterých figuruje, patří mezi nejvtipnější.

Narozdíl od Spider-mana a jemu podobných superhrdinů pak tvůrci ve větší míře využívají všech nadpřirozených vlastností hrdinů nejen pro akční zápletku a pro vítězství dobra nad zlem, ale taky využívají komických efektů pro pobavení publika. Například v jedné scéně se Elastička natáhne přes několik místností a několikery zavírací dveře a různými končetinami vyřídí několik protivníků.

A to vůbec nepochybuju o tom, že jsem na první pokus v kině neodhalil zdaleka všechny vtípky…

Úžasňákovi jsou ve srovnání s Hledá se Nemo ještě o krok blíž k celovečernímu filmu pro celou rodinu: tím myslím, že si dospělí přijdou čím dál víc na své. Především hlavní zápletka (program na utajování superhrdinů) a vysvětlování toho všeho, musí dát dětem zabrat, aby ji pochopily. Zákonitosti pojišťovny asi taky nejsou zrovna něčím, s čím by se děti setkávaly denně. Akční honičky si už děti užijou, a to také kvůli "moderní" kameře.

Občas se ani nechce věřit, že jde o animovaný film. Všechny ty vychytávky, počínaje odrazy ve skle a vlajícím oblečením, a konče skvěle realistickými honičkami v džungli nebo neuvěřitelně přesvědčivě "namalovaným" vlněním moře, dávají filmu stoprocentní přesvědčivost. Postavy jsou karikaturní, ale to je ostatně u filmů komiksového typu spíše výhodou než ztrátou. Kromě toho, a snad už nebudu chválit přespříliš, je obličejová mimika hrdinů bezchybná: ať se kdokoliv někdo ze superlidí raduje, anebo se na někoho ušklíbá. Klobouk dolů.

Závěrečné tituly potvrzují, že James Bond je uznávaná veličina, když si od něj můžou Úžasňákovi dovolit opisovat. Ale suma sumárum můžu říct: Jamesi Bonde, bež se vycpat!

Oficiální web: Incredibles
Scénář a režie: Brad Bird
V hlavních rolích: Pan Úžasňák, jeho žena Elastička, jejich děti Dash, Violet a Jack-Jack, dále Mražoun, Edna Módní, Syndrom
USA 2004, 121 minut

Ještě než se dostaneme k onomu důvodu, který mi jako hlavní problém Robotů vytanul na mysli už brzy po úvodních titulcích, začněme obligátní zápletkou. Žil (?) byl mladý robot Rodney, který měl svůj velký sen. Chtěl se stát vynálezcem. Jeho vstřícní rodiče mu pomohli a poslali ho do světa, snad se jim za to jednou odvděčí a pomůže jim z chudoby. Rodney je náhle plný entuziasmu a cíl jeho cesty je na dosah. V televizi viděl upoutávku na továrnu velkého vynálezce Bigwelda, který z obrazovky hlásá nesmírné možnosti svého impéria. Jakmile Rodney dorazí do města a setřese ze sebe maloměšťácké ohromení velkým světem, přichází velké zklamaní. Situace není zdaleka tak příznivá, jak hlásala televize. Bigweld se stáhl do ústraní a vedení jeho podniku převzal zlý utlačovatel Ratchet a Rodney se místo na dobře placeném fleku objeví na dlažbě mezi chudými a orezlými roboty. Jeho píle a přičinlivost mu společně s novými, ale záhy věrnými přáteli pomůže… však víte.

Tenhle příběh tu byl už nesčetněkrát. Schopný jedinec čelí s hrstkou podivných přátel nepřízni osudu a bojuje za mravní a budovatelské ideály. Děj neobsahuje absolutně nic nového, je kompletně sestavený ze všech možných klišé, proto se do popředí divákova zájmu dostávají hlavně humorné scénky. Těch však není tolik, jak by se dalo při prázdnotě děje očekávat, navíc jsou jasně cílené na nejmenšího diváka. Mám-li tedy vyjádřit hlavní důvod, proč Roboti nemohou sahat produktům Dreamworks či Pixaru na paty, pak je to jednostranné zaměření na nejmenšího diváka, který ještě obdobných filmů mnoho neviděl a pár gagů mu nahradí nedostatky v příběhu. Ryze pohádková struktura tomuto animáku sluší a pokud se jí poddáte, odvděčí se vám dětskou dojemností, sympatický hlavní hrdina vás donutí držet mu palce a v několika scénách se určitě upřímně zasmějete, ale po shlédnutí asi nedostanete chuť vidět to vůbec někdy znovu. Pokud ale zůstanete vůči infantilitě Robotů imunní, budete se nesmírně nudit a film ani nebudete chtít vidět do konce.

Pokud patříte mezi diváky, kteří už mají ledasco "nakoukané", budete ve filmu hledat originální nápady marně. Přeci jenom, scének parodujících Britney Spears či Hvězdné války najdeme v komediích tisíce a Roboti rozhodně nepatří mezi filmy, kterým by se podařilo předvést narážku novou. Naopak recyklují, kde se dá. Pro mnohé budou určitě velké plus gagy na téma robotů a jejich nefunkčních či odpadávajících součástek. Pokud jste ale shlédli aspoň několik dílů seriálu Futurama, rázem víte, že všechno už před mnoha lety předvedl robot Bender (a lépe).

Celý robotí svět tohoto filmu je jen zástěrkou - v ničem se neliší od toho našeho a tvůrci se o to vůbec nesnažili. Dokonce kvůli vtípkům, které by v takovémto světě neměly uplatnění, porušili předem daná pravidla. Například ve scéně, kdy se malý Rodney obléká do kovového oblečení po svém starším bratranci, ač jindy žádné oblečení roboti nenosí. Na jednu stranu je takovéto porušování vlastních pravidel běžnou složkou komedií, ovšem tady balancují autoři na tenkém ledě. Rázem totiž celý jejich svět vypadá pouze jako zjednodušení pro animační studio, pro které je rozhodně lehčí animovat plechové součástky něž třeba vlasy, svaly a kůži. Tvůrci se aspoň soustředili na precizní design postaviček, čímž aspoň částečně obhájili, že v příběhu vystupují roboti a nikoliv lidé.

Blue Sky Studios se rozhodně nedostane na úroveň svých velkých kolegů bez toho, aby pochopilo, jak hodně je pro film důležitý scénář. Režisér Chris Wedge jako by nevěděl, že vedle velké konkurence nemůže uspět s pocitem, že dobrý animák je ten, který má nápaditou animaci. Sice najdeme slabší konkurenci (Příběh žraloka, Polární expres), můžeme poukazovat na spokojené děti a zdůrazňovat vizuální stránku, ale to jsou spíše důvody, proč film nezatracovat a doporučit ho malým dětem. Ale to je tak všechno. Ambiciózní snímky vypadají jinak.

Už je to pěkná řádka let, co se na filmovém poli objevili první animované filmy. Tenkrát pro mnoho lidí nemožný zázrak! A dnes? Režiséři nám servírují jednu kreslenou postavičku za druhou. Měsíc co měsíc se objevují noví hrdinové pohádkového světa.



Dvojice režisérů Jenson a Bergeron se nám pro tentokrát rozhodla ukázat "skutečný" podmořský život. Musím přiznat, že jsem trošku pochyboval o tom, že by mohl tento pár vytvořit něco lepšího než předcházející dílo Shrek, ale k mému údivu překvapili.
Hlavními hrdiny jsou malá rybka jménem Oskar, která touží stát se hvězdou a bydlet na vrcholu útesu, kde bydlí tzv. "zavodáři" a vegetariánský žralok Leny, který je černou ovcí "zabijácké rodiny"!

Oskar je pouhým uklízečem ve velrybí myčce, stejně jako byl dřív jeho otec, ale i tak se nevzdává svého snu být "někým" a vymýšlí stále nové způsoby jak zbohatnout. Jeho pokusy ale vždy končí neúspěšně a většinou ho zatáhnou jen do problémů a dluhů. A tak se jednoho dne objeví v kanceláři svého šéfa Saixe, který po něm vymáhá všechny peníze, k diváckému překvapení Oskar žádné peníze nemá, a tak se objevuje v pozici života či smrti. Z problému ho vytáhne jeho kamarádka a sekretářka z myčky, Anglie, která je do Oskara již dlouhou dobu zamilovaná (čehož on si jako muž samozřejmě nevšiml). Daruje mu svojí růžovou perlu, kterou zdědila po babičce, aby Oskar mohl splatit své dluhy. Při předávání peněz na koňském závodišti zaslechne Oskar něco o zmanipulovaném závodu a neodolá vsadit na jasného vítěze. Má dvě možnosti, výhra z něj udělá milionáře a prohra mrtvolu. Neodolá a vsadí. O milionové výhře zaslechne krasavice Lola, která ihned nastupuje se svým šarmem, aby okouzlila Oskara, což se jí samozřejmě daří. Flirtování přeruší až Saix a jeho komplicové - medúzí bratři Ernie a Bernie. Když se doví o Oskarově neuváženém činu, rozčílí se, ale i přesto dávají naší malé rybce ještě naději. "Šťastlivec", na kterého Oskar vsadil všechny své škeble, ovšem prohrává, a tak ho čeká trest za nesplacené dluhy.



Mezi tím žralok Leny bojuje se svým vegetariánstvím a snaží se dokázat otci, že důvod, proč nejí maso, je jen pouhá dieta. Zatímco jeho bratr Frankie je typem pravého zabijáckého nelítostného žraloka, Leny je jeho přesným opakem. Jelikož je jejich otec rozhodnut předat jim Útes, musí Leny dokázat, že je schopen žrát maso a být hrozbou pro ostatní ryby.

A tak se nám poprvé setkávají hlavní hrdinové. Oskar v roli potravy a Leny v roli zabijáka. Ale vegetariánství se nikdo jen tak neodnaučí! Když Frankie zjistí, že není jeho bratr schopen zabít ani uvázanou rybu, rozhodne se mu to názorně ukázat, což se mu stane osudným. Kotva z lodi ho zasáhne přímo do hřbetu a po pár minutách umírá. Oskar dokáže využít celé situace a vrací se na Útes, kde tvrdí, že je "Zabijákem žraloků". Tím se jeho sny plní, získává popularitu a taky svůj vytoužený byt na vrcholu Útesu. Leny prchá z domu, když zaslechne, že jeho bratr byl lepší než on. Naši hrdinové se opět setkávají v "chaluhovém křoví"! Jelikož Leny je jediný, kdo zná pravdu o Frankieho smrti, dohodnou se na společném mlčení, ale jen v případě, že si Oskar vezme žraloka k sobě domů.



A tím začínají příběhy těchto dvou - později nerozlučných - přátel. Ve filmu se dočkáme spousty humorných scén a hlášek. Celý příběh končí - překvapivě - happyendem. Angiina láska se dočká pozornosti v Oskarově náručí. Oskar přizná pravdu (pravda vítězí) a stane se z něj opět "obyčejný" uklízeč, ale s tím rozdílem, že je jedním ze spolumajitelů velrybí myčky. Leny je nakonec se svým vegetariánstvím pochopem, stává se zaměstnancem myčky a vrací se zpět k otci. Příběh se uzavírá společným soužitím žraloků a ryb, veřejným bezpečím na celém Útesu a vzájemným vypomáháním! Rozhodně bych doporučovala tenhle film vidět, když už nic jiného, tak se u toho pořádně nasmějete, a pokud vám doma křičí malí caparti, tak je určitě vezměte sebou, věřte, že si tento film zamilují!